Only an administrator can add new users.

Krizička

Krizička

Hořká pravda Trénink Z deníčku Adélky 0 comments by

Jednou to muselo přijít. Vzpírání bylo plné Skittlesek a poníků s růžovými ocásky (občasné emoční výlevy nepočítám, přecejen jsem žena ovládaná hormony a tetou Vilmou a fázi přílivu a tak). Jenže po závodech v dubnu to na mě nějak padlo a přestalo mě vzpírání bavit. Takže K.R.I.Z.I.Č.K.A.

Částečně to bylo asi způsobeno tím, že mě naštvalo, jak jsem zkazila nadhoz, protože mám slow-motion lokty a pod činku se skládám hůř než nábytek z Ikea. A částečně tím, že jsem měla odzávoděno, do dalších závodů daleko a tak jsem naférovku zlenivěla, trénink omezila na dřepy, ramínka, nějaké srandacviky na zadek a celkově si naordinovala dost lážo plážo přístup. Hledala jsem ztracenou motivaci, ale asi byla ztracená někde úplně mega daleko, páč jsem jí našla až po měsíci. Respektive pořád jsem líná. Ještě si to naštěstí můžu dovolit, protože závody jsou na konci září.  Jenže čím dříve se dostanu do tempa, tím to bude potom méně bolet.

Takže teď chodím trénovat většinou třikrát týdně, jedu více opakování a pracuju s tím, abych natahovala činku co nejvíce na sebe a byla rychlostně někde mezi Windows 98 a Windows XP. Jak milé bylo zjištění, že po měsíci bez vzpírání přemístím 50 kilo po 4 a je to celkem v pohodě. Ale je mi to houby platné, když se na závodech šprajcnu, před očima se mi začnou odehrávat katastrofické scénáře a ne, ne, ne, Adélka tohle neudělá, 65 kilo by na ni mohlo být moc těžkých. Co na tom, že vepředu ty moje kejty dřepnou 92 kilo.

ALE! Co tím vším vylíváním si srdíčka chci říct? Že bych vám jen chtěla svěřit svůj smutný příběh? Nikoliv. Jak je mým zvykem, snažím se o intelektuální přesah tak určitě . Nepotřebuju ani politovat, to zvládám dost dobře sama. Ale pochválit mě klidně můžete, toho není nikdy dost. Není vůbec nic špatného na tom, když máte pocit, že jste ztratili motivaci a už vás ta vaše „cesta“ nebaví. Když někdy nemáte ty správné buňky na to měnit svět, lámat skály a přidávat nové motivační statusy. Krize přišla, tak stejně i odejde. Mně se na sobě samé osvědčil přístup nelámat to přes koleno, počkat si na správný okamžik, kdyby to tak nějak šlo a pustit se do toho znovu. Poděkujeme vám hlava i tělo. Většina z nás totiž má ten luxus, že si může dovolit pauzičku a sport je neživí a nemusí být permanentně ve stresu kvůli výkonnostním tabulkám. Sice nebudete vzorným příkladem pro stránku Svět úspěšných, ale asi s tím dokážete žít.

P.S. Co děláte vy, když ztratíte motivaci? Snažíte se hlavou prorazit zeď, nebo vyčkáváte jako já, kdy si sami uvědomíte, že včil by to šlo? 

P.S.2. A co vám pomáhá ztracenou motivaci najít? 

P.S.3. Jídlo si pořád hlídám, počítání je jako přídávání fotek latteartu na Insta. Jednou začneš a nemůžeš přestat.

 

About author

Related articles

0 Comments

No Comments Yet!

You can be first to comment this post!