Only an administrator can add new users.

Mentální progres a na čem ještě potřebuji zapracovat.

Mentální progres a na čem ještě potřebuji zapracovat.

Hořká pravda Z deníčku Blaničky 16 komentářů by

Pěkné sobotní odpoledne!

Omlouvám se, že za posledních pár týdnů nepřibyl ani pětiminutový pátek, ani studijní sobota, prostě kulový.
Kombinace masivního nárůstu klientů, v pondělí začínající #NHDVÝZVY a hlavně laboratoří mě donutila trochu přeorganizovat čas a zaměřit se chvíli na něco jiného.

Nicméně laboratoře mě čekají poslední, takže to s největší pravděpodobností vypadá, že to Pilátová už doklepe. *WISH ME LUCK NEBO SE POSERU*

Dneska bych ale tak jako rychle chtěla zmínit pár věcí, za které se chci více či méně (a nebo taky vůbec) poplácat po ramínku. Protože dostat se do tohohle stavu chvíli trvalo a i když mě nějaký ten mentální progress čeká (o kterém se zmíním v závěru), je fajn vidět rozdílné reakce na stejné situace, se kterými se setkávám teď a před pár měsíci nebo roky.

Nepoměřuji se s nikým
A tím myslím jakože vážně vůbec s nikým. Dříve to bylo s ženami, které byly stejně vysoké, měly stejnou váhu, dělaly stejný sport.. Mobil plný FITSPO, neustále jsem zmiňovala, že bych chtěla vypadat jako tahle, mít břicho jako tamta, zadek jako ta.. A i když rozhodně nechci říct, že je špatné mít někoho za vzor nebo se někým inspirovat, to, jak se některé holky poměřují s ostatními (a dotazy typu ,,Kolik měříš a vážíš?“ ,,Kolik máš přes stehna“) místo toho, aby se primárně soustředily na sebe a na SVOJE výsledky, mi přijde jako suverénní nemoc. Dva lidé o stejné výšce a 60kg můžou vypadat diametrálně rozdílně. Kdybych měla přes stehna třeba  80cm a vypadalo by to dobře, bylo by mi uplně u zadku že holka, co je stejně vysoká jak já má o třetinu méně.
Dám příklad. Před maturiťákem jsem myslela, že když budu mít stejnou váhu jako Nikki Blackketter, protože jsme stejně vysoké, budu vypadat (až na prsíčka!) prakticky stejně. Trololololol. Kulový. Lbs/kg a makra sice možná odpovídaly, ale jelikož naše stavba a i proporce jsou trochu odlišné (a opět, ty silikony taky nemám), kdybych místo toho radši koukala do zrcadla a ne na „výslednou váhu Nikki“, mohla jsem teď být uplně jinde.

Nezajímá mě % tuku z inbody
Ano, šla jsem na inbody. Ale ne proto, abych zjistila své % tuku, které vím, že může být v reálu uplně jiné, ale pro to, abych měla před sebou nějakou motivaci mít lepší výsledky, až půjdu měření navštívit za měsíc a půl. A potom za další dobu.
Když jsem postovala výsledky na storíčka, došlo mi hezkých pár zpráv s informacemi o tom, kolik % máte vy (což občas z toho vyšla zajímavá debata a občas jsem si říkala jestli se jako chcete pochlubit, nebo trošku pochlácholit ego že jste tabulkově vyšli líp nebo co, ale dobře :D) a že mám to procento tuku nějaký vysoký. Možná to bylo pro to, že jsem tam šla DEN PŘED PŘÍJEZDEM VILMY (díky tetko, umíš si to naplánovat epesně. E P E S N Ě ), ale i kdyby mi vyšlo třeba petstotisíc tuku, já jsem teďkon spoko. Rozhodně mým cílem diety není dosáhnout určitá % čísla, ale cítit se dobře. Být HOT AF v plavkách. Respektive pořídit plavky (!) a cítit se v nich hotAF. Chápete.

Nemyslím na jídlo víc, než je třeba
Teď teda píšu článek v Monoloku, za dvě hodiny mě čeká večeře a já začínám mít hlad jako blázen. Takže teďkon teda na jídlo myslím.
Každopádně jak jsem zmínila už v x článcích předítm, netočím den kolem jídla, ale jídlo kolem dne. Tak, jak to má být. Dokud neni hlad, nad jídlem nepřemýšlím a v mžiku škrundání bříška teprve lovím samečky JEŽIŠI BLANKO.

Neprahnu po makrech ostatních
Když jsem začínala s IIFYM, jedna z mých dalších poměřovacích úchylek bylo poptávat se ostatních, jaká makra mají oni. A závidět. Nebo se sama sebe ptát, jestli nemám moc a zpochybňovat svá uvážení. A tak.
Teď, když mi prsty proběhly stovky lidí na koučink vím, jak strašně relevantní a individuální makra jsou. Jak strašně nepodstatná informace pro vás cizí hodnoty jsou. Rozhodně neplatí (což opět, takových dotazů mi přišlo a přichází za týden nespočet) ,,No jsem podobně vysoká a vážím jak tahle, tak já už si to potom jenom lehce doupravím“ .. neeeee ježiši.
Třeba aktuálně. Na začátku diety mi šla mi váha dolu při 2200 kcal a jedním refeedem za týden. Teďkon sice pořád mám refeed 2500-3000 kcal, stejný počet tréninků za týden, ale kalorií jen 1500. 1500! Rozdíl oproti začátku na den 700kcal/175 sacharidů. Vidíte ten rozdíl? Je to TAK hrozně individuální.
60kg holky  ve svých 20-něco letech a mezi 160 a 170cm, s obdobnými tréninky, co mám na koučink mají při redukci 1700, 2200 nebo 2800kcal. Nedělám si srandu. TAKHLE MOC individuální makra jsou. Takže opět, místo otázek na hodnoty ostatních (pokud to není v rámci nějaké debaty, což zas jako nebudem tajnůstkáři), které semnou nemají vůbec nic společného, radši energii vkládám do toho, abych svoje čísla viděla objektivně a nedělala nerozumné kroky nahoru nebo dolů.

Ticho po pěšině
Možná se zase opakuji, na druhou stranu takových věci asi nikdy není dost a počet čtenářů je čím dál tím vyšší a vyšší.
Že existují nějaká makra, že člověk nemusí nutně vyřazovat lepek, mléčné produkty, maso, pečivo, sladké nebo najet na paleo a že detoxy jsou pitomost je sice pravda a budu si za tím stát, na druhou stranu pokud se nikdo vyloženě neptá na můj názor, zatěžovat ho mými (pseudo)moudry nebudu. Strávený čas radši zaplníme žhavými drby ze současnosti, co se, za tu dobu co jsem se odstěhovala, stalo v tom mym sladkym prdelákově, kdo z našich kamarádů se dal dohromady a kdo pro změnu otěhotněl.
Daleko podstatnější informace než obohatit druhého o to, že si vlastně může dát dort, ale tak nějak vědět kolik má kalorií a večer to třeba vykompenzovat kuřecím se špenátem.
Radši jsem už párkrát prohlásila, že jsem se vysrala na fitness (i když mi to podle mě nesežrali a už vůbec ne i s navijákem, obzvlášť pokud žhaví internety) a že jím všechno, než se do toho zabořit a na hodinu rozumbradovat. CIDER NA TO NEASI

Cvičím pro radost
Předtím to byl madafakin trojboj. Trojboj, případně pár měsíců vzpírání a nic jinýho. Pořád jen těžký dřepy, mrtvoly a bench, vyhledávání nejbližších soutěží, totální psychický vypětí trénink co trénink a pokud jsem na něm nezvedla víc jak minule, celej den jsem měla prostě podělanej.
Prostě jsem se potřebovala nějak realizovat, vidět se na nějakym stupínku vítězů, aby moje „fitness kariéra“ dávala smysl a přidávala lajky.
Což.. díky bohu, že se mi vlastně to zranění (zranění? Dysfunkce? Blanka špatně válící se dement? Jak to popsat ježiši) stalo, protože jsem nad celým tím mým působením na internetech začala přemýšlet diametrálně rozdílně. Nepotřebuju soutěžit, abych se nějak zviditelnila. A jasně, chtěla bych ještě na trojboj jít, rozhodně jo, na druhou stranu tím, že se snažím předat nějaké vědomosti (ať už co se posilovny nebo stravy týče) a tak nějak to propojit se studiem mám naprosto nejlepší „posluchače“, co jsem si mohla přát. Lidi co a)netlačí, že jste nudní, pokud člověk netahá týden co týden bomby pecky (takových zpráv mi přišla pěkná řádka po závodech, aka „kde jsou maximálky bish“), b)nepotřebují, abyste se fotili ve spodním prádle s narvanejma kozama do objektivu c)pochopí, když zrovna nestíháte, když nemáte nejsilnější týden, co se úzkostí týče a podobně. Prostě (čiči)gang epesrádestochcešjávim. <3

Mám reálný cíl (a nepromuju nezdravě nízké % tuku s ovlivněným hormonálním systémem. K prodeji ebooku. *just sayiiiin*)
Jako jo, píšu, že chci být shreddedAF, ale zas shredded do té doby, dokud mi funguje hormonální systém (alias pravidelná teta Vilma), nejdu s makry pod bazál, nemusím vynechávat školu abych stihla kardio (lol. Kvůli kardiu. Cmon Blanko.). A to prostě bikiny nejsou a s tím se člověk musí smířit.
Jasně, někteří lidé mají geneticky předurčené fungovat normálně s dost výrazným vyrýsováním, já vím, že mezi ně nepatřím a nebudu se snažit o formu, která by mě akorát psychicky dohnala do následného přejídání, nebo neustálé únavy a slabosti.

A pak jsou věci, na kterých chci ještě pořád trochu zapracovat  a i když bych si je mohla nechat pro sebe chci, abyste věděli, že občas taky o něčem pochybuju a taky nemám v hlavě stádo jednorožců cválajících na duhách.

Jídlo venku
Ačkoliv si jídla (poměrně přesně) dokážu napočítat a nebazíruju na tom, abych všechno vždycky splnila perfektně, když jím někde mimo domov, pořád mám občas brouka v hlavě, že to není přesné a že jsem třeba přešvihla. Alias mozek perfekcionisty nabíhá na petstotisíc procent a tep se nebezpečně zvyšuje.
Což ale neznamená, že bych se jídlu venku vyhýbala, za chvíli jdu zrovna na seitan bagel, nicméně pořád nemůžu říct, že bych to venkovní stravování měla úplně na párku.
Na tom se ale zapracuje. Obzvlášť, až nebudu mít 1500kcal.

Refeedy
Makra si dělám sama. A i když se na to, řekla bych, vidím dost objektivně, stejně mě občas hlodá, jestli to sice nebyla mentální úleva, ale progresem mě to spíš zpomalilo. Jestli si tím akorát neoddaluju konečný výsledek a jestli jsem se radši neměla kousnout. Což je ale pitomost, protože hlava jde ruku v ruce s výsledky na těle a vím, jak mi extra sacharidy zkvalitní spánek a tak. Ale stejně to tam je.

Nervozita z reverzní diety
Ať chci nebo nechci trochu mám strach, abych zase nezvlčela jako minulé léto. Už se vážně nechci následně prodírat 7 měsíční dietou, ale tak nějak si ten svůj současný vzhled udržet a už se jen zlepšovat. Ale pomalu a postupně.
A jak jsem zmínila výše, že si makra dělám sama je na jednu stranu obrovská výhoda, na stranu druhou jsem z reverzní diety maličko nejistá, abych se s ní a) buď moc necourala nebo za b) abych to nepustila moc a nenabrala víc tuku, než bych teoreticky musela.
Ale to se poddá. Jsem velká holka. Už můžu pít i v Americe.

Takže tak.
JDU JÍST!
B.

 

About author

Related articles

16 komentářů

  1. Bod číslo 1 vidím jako nejdůležitější… Možná z něho pak plynou i ty ostatní body… Každopádně ještě bych tam přidala psychickou pohodu s názvem „a co z toho vyplývá?“ 🙂 To je něco, co je můj dlouhodobý cíl a musím říct, že se mi to poslední dobou daří… A tak se plácám po ramenou, stejně jako poplácávám tebe 🙂

  2. Taky vidím bod 1 jako nejdůležitější. Zároveň mě fascinuje, jak jsou někteří lidi vlezlí a nemůžou se starat jen sami o sebe, wtf? 😀 … Líbí se mi tvůj přístup k fitness a tomu všemu kolem. 🙂 Já se X let snažím bezúspěšně zhubnout a konečně mi došlo, že jsem jedla málo a jen mě to stresovalo. Uvědomila jsem si to díky tvému videu o dietách, díky!

  3. Tohle je tak krásně rozumný názor! Je skvělé, že jsou lidé jako Ty, co šíří do světa realitu 🙂 Taky jsem dospěla do podobné fáze a jsem za to úplně nejvíc vděčná! Že se nepotřebuji motivovat ke cvičení nebo ke zdravému jídlu, ale už to zkrátka patří k mému životu. Nejsem shredded AF a asi nikdy nebudu, ale stále se posouvám jak ve váhách, tak v postavě a mám z toho nemalou radost. Stejně jediné, s kým se můžeme reálně porovnávat jsme my samy! Vždycky je hezké se ohlédnout a vidět, o jaký kus jsme se posunuly. Co postavou nebo váhama, ale tou psychikou!! Asi konečně dospíváme 😀

  4. No to mě pos…. Já jsem místo „stádo jednorožců v hlavě“ četla sádlo jednorožců 😂 😀 jsem si říkala že je to prostěný i na Blanku 😀
    Jinak opět peckózní článek a gratuluju k tvému postoji k tomu všemu, docela ti ho závidím 😀

  5. Tohle byl strašně pěkný článek, Blani 🙂 Opravdu motivující a inspirující! Je krásné vidět, jak ses posunula od dob, kdy jsem začínala číst Tvůj blog, ale zajímavé zamyšlení i nad tím, že i já jsem s v mnohém posunula. A jak říkáš, co je na tom, jaká makra mají ostatní, jestli jsou víc či méně vysekaní než já..hlavně, že mně to vyhovuje, já jsem spokojená, cvičení mě baví a..prostě tak nějak s rozumem a klidem! 🙂
    Jsi hlavně skvělá, že takto šíříš do světa ty své myšlenky a …no, jak to máš v hlavě srovnané, dává to smysl, funguje to a..prostě si nemáš potřebu na nic hrát. To fakt oceňuji! 🙂

  6. Úžasný článek, jako kdybys mi mluvila z duše. Loni jsem dřinou ve fitku a úsporným jídelníčkem dost zhubla, začala jsem sledovat stovky stránek a blogů o fitness, zdravé stravě, omezila kontakt s okolím, abych nehřešila na oslavách, akcích, stal se ze mě magor… První grilovačka a bylo vše v pytli 😀 pak postupně kila nahoře, sebevědomí dole. Naštěstí mi zůstala láska ke sportu, jinak by i ta získaná fyzička šla do háje 😀 Je to pár dnů, co jsem zrušila sledování všech stránek a přestala jsem se srovnávat s vyrýsovanými kočkami , po jejichž postavách jsem strašně toužila. Snažím se jíst zdravě a správně, ale bez stresu, hlavně, ať jsem zdravá a tělo mi funguje, jestli bude vypadat dobře, tím líp 😀 Tuším, jak se asi cítíš a moc držím pěsti, abys pokračovala v nastolené cestě. A také Tobě i Adél děkuji za tyto stránky, jste obě naprosto skvělé, fenomenální a inspirativní <3

  7. Zdá se mi to, nebo ta poznámka o e-booku byl odkaz ke Kačce Blažčíkový? Už mi přišlo, že jsi se o ní jednou vyjadřovala na stories, něco jako „nebudu se vám tady producírovat ve vyumělkovanejch pózách a na podpatcích.“
    Jinak zase boží článek 😉

Leave a Comment