Only an administrator can add new users.

Reportáž: O baletce Adélce

Reportáž: O baletce Adélce

Trénink Z deníčku Adélky 6 komentářů by

Byla jednou jedna neohrabaná slečinka s tělesnými parametry menší ledničky,  která se na stará kolena (rozuměj v 24 letech) rozhodla, že se stane bikinou, dostane na olympiádu, naučí vzpírat, fajn – začne vzpírat. Rozhodnutí to nebylo moc chytré vzhledem k její pohybové průpravě… Nicméně chtěla to zkusit.

Minuly dny, týdny, měsíce a s nimi i šance na to, že se dostane na olympiádu v ní skrývá talent. Ale ani to jí nezabránilo v tom, aby vyzkoušela závodit, respektive zazávodila si na 1.kole ligy žen v Novém Hrozenkově. A právě v sobotu 25.2. začíná náš příběh, milé děti.

Před závody jsem si dělala klasické prdelky, ale jaké bylo mé překvapení, když jsem stejnou fotku obličeje měla ve své registračce 😀

Vzhledem k tomu, že Hrozenkov je od Prahy, co by ani Železný v časech největší slávy nedohodil, vyráželi jsme s našim řidičem slečen Daisy již v pátek, abychom se prospinkaly a ráno rozkvetly jako poupátka. Nedbajíce ranního vážení večer padla pizza. Ale malá! Ale pořád rebel! Vzhledem k tomu, že v Hrozenkově se netrpí zahálka a občané jsou podporování v produktivitě, v 7 ráno nás budí kostelní zvony, které rozhodně nebyly pohlazením pro duši. Po 8 hodinách spánku už se s holkama nedočkavě hrneme na vážení celé natěšené ze svlékání se před rozhodčími 70+. Vzhledem k časovému pressu stíhám asi tak 2 rýžové chlebíčky, 1 proteinovou tyčinku a ananasový džus, abych se na prkně vůbec pohnula.

Jako 74,2kilová laň nastupuju na základ 45 kilo v trhu. V rozcvičovně byly všechny zahřívací pokusy lehké a nechyběl ani můj nešvar nakopnout činku směrem někam do prdele a pak jí honit po celém prkně. Jelikož jsem ateista, všichni svatí vzpírání si při mém prvním pokusu jdou na sváču, a tak zcela jistě absolutně určitě jen kvůli nepřízni osudu přetrhávám.

Jestli si po zhlédnutí fotky myslíte, že jsem si nabila držku, jste zcela na omylu. Moji předci nejspíše žili v Matrixu a tak to ustávám na dámičku. Co na dámičku není, jsou moje nervy a neustále opakování si “ přece nejsi tak blbá, abys vypadla na prvních závodech“. No, naštěstí nejsem, páč druhý pokus tam švihám tak nějak na prasáka dopolo a na jistotu.

Třetí pokus 50, CHCU závodní osobák, ale opět osud, karma, špatná fáze přílivu, takže nic. Když se koukám na fotky, popravdě jsem očekávala, že se tvářím hůř. Ale výraz „panebože stůj při mě a nedovol, aby mi spadla činka“ je příjemným překvapením. Možná zkusím nasadit výraz „satan“, a pak pro mě bude trh procházkou eleiko sadem.

Dost zklamaná z trhu jdu na nadhoz. Ale zase na druhou stranu, horší to být nemohlo. Navíc jsem nevypadla na trhu, který je pro mě stále spíše ruletou než rutinou. První nástup jistota 55 kilo, protože u labilní Jurkové nikdy nevíš. Připadám si tak silná a emancipovaná a fenomenální. A vůbec mi nevadí, že tohle jsou základy u o 20 kilo lehčích holek. Srovnávám se s nejhoršími, ne s nejlepšími, zatím… 

Druhým pokusem si jdu pro 60 kilo, ty už mám taky vyzkoušené, tudíž by to měla být jen formalitka. Nikoliv. Přemístění ízypízy, ale ten výraz.

Výrazem nemyslím tu grimasu prozření „aka tohle mi asi neprojde“ spojenou s prokletím úplně všech lepších vzpěraček než jsem já.Tudíž všech. Dopnutí, které viděli až u slovenských hranic. Neplatný. Dycinky bylo mým snem mít prdel přes celý záběr a konečně se mi to splnilo. Můj kombajnek. Třetím pokusem se rozhodnu zariskovat, pořád se cítím jako fenomén. 62 kilo, pro mě osobák, pro jiné 50kilové holky základ.

Nebudu vás dlouho napínat, určitě jste z toho celí nesví. Platný! Kombajnek, dvojitá bradička i pohled k lepším zítřkům, všechno bylo. Pak už jen sacharidové tsunami, Kinder bueno za odměnu, frgálek za odměnu, všechno za odměnu. Další závody jsou v dubnu, nejspíše v Brně. Musím se zlepšit. Ne proto, abych byla lepší než tamta 6letá Ruska a tamta  8letá Číňanka, ale pro sebe. Vím, že silově mám na lepší výkony, všechny pokusy byly lehké, technicky mám ale problémy s koordinací a s rychlostí, protože 179 centimetrů se pod činku nenaskládá jen tak. Mám tedy na čem pracovat!

P.S. Jako tým jsme skončily na pátém místě. Díky holkám. Já jsem tam byla, abych rozdávala radost a smích.

P.S.2. Náš oddíl můžete lajknout tady : https://www.facebook.com/vzpiranistartplzen/?fref=ts.

About author

Related articles

6 komentářů

Leave a Comment