Only an administrator can add new users.

Proč jsou všichni lepší než já?

Proč jsou všichni lepší než já?

Hořká pravda Trénink Z deníčku Adélky 10 komentářů by

Volné pokračování článku Hormonům a větru(m) neporučíš. Opět těžký nápor na citečky a cesty do hlubin mé pseudovzpěračské duše. To jen abyste věděli, do čeho jdete. 

Několik mých článků obsahovala kouzelnou mantru o tom, jak se nesrovnávám vzhledově (ani intelektuálně) s bikinama, že jsem spokojená ve svém těle a podobné samožerné kecy. Ano, to je skutečně pravda. Anžto v sobě dlouhodobě tutlám pochybnosti o mé vzpěračské, potažmo sportovní kariéře. Strašně mě to baví, ráda trénuju a ještě raději o tom mluvím a píšu #internetovývzpěračvoe. Ale v porovnání s ostatními jsem pomalejší, slabší, větší kopyto, mám téměř nulový výkonnostní progres… Proč, himlhergot?!

Začalo to už u trojboje, kde mě rychlostí progresu předstihlo i 12leté dítě. Ačkoliv jsem začala dříve, s vyšší tělesnou váhou a tedy relativní šancí na lepší váhové výkony, nestalo se tak, a mnohé lehčí holky mě posílaly na párek po 5 týdnech tréninku. Přitom jsem se dobře stravovala, dobře spala, trénovala 5krát týdně a fakt se snažila. Z 0 na 100 za 20 let nejsou úplně růžové vyhlídky…

Zatoužila jsem po něčem sofistikovanějším a dala se na vzpírání. Docela rychle jsem se dostala na nadhoz okolo 50 kilo, trh 40-45, a pak jsem se zranila. Každý by si řekl, že když už jsem si tím jednou prošla, tak mě čeká procházka růžovou zahradou. Nikoliv. Tak nějak jsem se dotrápila na své původní váhy a zakrňuju na nich doteď. Což je dost smutné s přihlédnutím na to, že tak o 20 kilo lehčí holky zvedají třeba o 20 nebo 30 kilo více. Tak kde je, kurva, nějaká spravedlnost :D? Proč jsou prostě VŠICHNI (to všichni tam musí být, aby to vyznělo hodně dramaticky) lepší než já?

Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že je to tělesnou stavbou, s níž prostě musím být brutálně rychlá (a to nejsem), abych se jakž takž dokázala poskládat pod činku, takový křeček na piku. Být vysoký je super, když chcete třeba někoho vystrašit, ne ve vzpírání.  Jenže já se nechci vymlouvat na tělesné kompozice nebo pákové poměry. Druhé odůvodnění souviselo s tím, že jsem začala s pravidelným sportem hodně pozdě a nemám absolutně vyvinuté smysly „teď to prostě musíš zarvat, nebo se vrať domů k pletení svetrů“ (ne, nepletu svetry, ale mohla bych se to naučit, když budu pořád tak marná). A třetí možnost? Možná jsem třeba fakt tak slabá a nemám na to. Je to dost demotivující, vzhledem k tomu, že za asi 3 týdny mě čeká liga. A já bych tam se svým silovým potenciálem asi nemohla ani nakládat činky.

V čem tedy tkví úspěch ostatních? Nebo je u mě jen problém v tom, že se moc zaobírám výkony ostatních a neumím zvedat jen tak pro radost? Nevím, každý je přece soutěživý a nechce skončit poslední. Zajímaly by mě supertruper návody, jak se naučit překonávat strach z toho, že mě nějaká váha zamáčkne. Přestože mám silnější nohy než dva roky zpět, kdy jsem si dřepla kilo, tak jsem od té doby vždycky skončila na 97. A dál ani ťuk. Teď na FB dřepuje kilo každá holka, která se jen otře o dřepovací stojan. Kde je chyba? (Vím, že u mě, ale nevím v čem :D)

Nevím, jestli tenhle článek vůbec bude srozumitelně napsaný, ale ta směs vzteku na mě, moji neschopnost a zároveň i i na ostatní, že jsou o tolik lepší (místo toho, aby mi jako správní samaritáni dali aspoň relativní šanci), snad vyplyne tak nějak přirozeně a díky empatii všichni pochopíte, co tím chtěl básník  vystreslá Adéla říct. Co třeba pomohlo vám, abyste překonali stagnaci stagnaci hned na začátku, to nepochopíš? Nebo jak jste se vyrovnávali s tím, že něco opravdu chcete dělat, ale nedaří se vám a všichni si vás dávají jak rohlík s paštikou ke svačině (fitness paštikou, samozřejmě)?


P.S. Ne, nemám PMS. Teď mám právě mít hormonálně tak top období, že bych mohla jít z fleku fotit titulku Ženy a život. Nebo Cosmogirl.

P.S.2. Ne, nepřemýšlím o kropení.

P.S.3. A i kdybych přemýšlela, tak to nepřiznám, že.

P.S.4. Dělám si prdel. S tím předchozím bodem. To, že bych mohla fotit pro Ženu a život je snad tutovka.

About author

Related articles

10 komentářů

  1. Podle mě to opravdu může být i tím, že jsi začala později 🙂 Setkávám se s tím i u klientů ve fitku a někdo mi dokonce řekl, že o tom četl nějaký článek nebo studii. Že pokud člověk nezačne s nějakým sportem/cvičením do určitého věku, tak pak už jsou pokroky hooodně pomalé. Mám klienty co do 30 let necvičili a po 3 letech jsou na tom třeba podobně jako někdo, kdo cvičí pár měsíců, ale od malička se tak nějak hýbal. Martin, můj přítel, taky začal cvičit až někdy ve 23 a taky často bojuje s tím, že ho ostatní výkonostně ve všem předbíhají za mnohem kratší dobu.

    Asi i toto bude individuální, nevím kdy jsi začínala ty a co jsi kdy cvičila, ale může to mít nějakou souvislost 🙂

    • To jsem ráda, že aspoň nějaká má domněnka a odůvodnění může být správné 🙂 můžeš Martinovi vzkázat, že s ním velmi soucítím :D. Díky 😉 !

  2. Sice tomuhle sportu rozumím asi tak level 00prd, ale můžu ti s klidným srdíčkem říct, že tvůj talent se ukrývá v nejvíc sakrastických a nejvíc vtipných (a tutově nejlepších) článcích z našeho skromného českého blogového světa. Takže hlavu vzhůru a až ti zase budou připadat všichni lepší, tak tam hod nějakej vtip a oni pod činkou skonají smíchem :* 😉

  3. Mluvíš mi z duše. Já teda nevzpírám ani nejsem fitnesska, ale dělám atletiku. Trénuju prakticky každý den, dřu se jako kůň, hlídám si jídlo… prostě se snažím dělat všechno pro to, abych se zlepšila. Ale jde to s každou sezonou víc a víc do hajzlu :D. Už jsem pomalu ve fázi, kdy jsem se s tím smířila. Tak ti přeju hodě štěstí, ať se to u tebe zlomí 🙂

    • Z atletiky mám teda mega respekt! Možná, že chceme až moc a jsme přemotivavované :(… Nebo nevím, čím by to mohlo být, když jinak jsme boží 😀 děkuju, tobě taky 😉

  4. Adélko, mluvíš mi z duše.. do fitka jsem začla chodit teprve před rokem (to mi bylo 30 :D), měla jsem problém udělat 3 dámské kliky v kuse.. Postupně jsem se dopracovala k 20 pánským (haleluja) a dneska, po roce? Nezvládnu ani 10 dámských.. A to mám od trenéra naordinováno cvičení na všechny partie, zvyšujeme váhy, měníme cviky.. Ty ruce, s těmi ne a ne hnout 🙁 Ale věřím, že se jednoho krásného rána probudíme a vše půjde jak po másle 😉

    • Já si taky myslím, že ten krásný den jednou přijde a budeme ještě více fenomenální, než jsme teď :D! Budu držet palce, ať se to pohne 😉

  5. Ahoj! Chtěla jsem na tvůj článek reagovat už dávno, pak jsem nějak zapomněla, ale po včerejším tréninku jsem si na něj zase vzpomněla! 😀 Všechno, co jsi napsala, je, jako bych to psala já! 😀 Já dělám crossfit už skoro dva roky, váhy ve vzpírání mám pořád stejné, shyby dám pořád dva, u výskoků na bednu jsem se naposled rozbrečela, atd… 😀 Nechápu… Pořád dokončuju WOD poslední, pořád jsem nejslabší… Holky, co chodí na lekce tak dva MĚSÍCE, jsou na tom stejně jako já po dvou LETECH! Už se i stydím říct nahlas, že tam chodím už tak dlouho… Každopádně si myslím, že je to u mě, jak píšeš i ty, tím, že jsem prostě začala se sportem pozdě (cca 24) + taky si myslím, že je k tomu potřeba určitej talent, kterej očividně nemám… 😀 Každopádně díky moc za článek, povzbudil mě!! (Víš jak, když jsi ve sračkách, potěší tě, když je v nich i někdo jinej 😀 😉 Ale makej dál, fandím ti! 🙂

Leave a Comment