Only an administrator can add new users.

Som přečetla: Bez jablka

Som přečetla: Bez jablka

Hořká pravda 2 komentáře by

Mezi tím vším železem, praním legín a lajkováním jídla na Instagramu se najde i chvilka na to, abychom si rozšířily obzory, vědomosti a zkušenosti  (a slovní zásobu, protože koc, jednorožce a samečky nemůžeme používat do konce života) a něco kvalitního si přečetly. Navíc dvě pseudointelektuálky a takové Kamilky Filové knižního trhu se zalíbily nakladatelství Martinus.cz a spolupráce byla na světě.
V dnešním prvním díle ultimátního seriálu o zakoutích beletrie, který bude mít cca jeden díl za 3 měsíce, páč známe se, jsme se rozhodly psát o knize Bez jablka“ od Michelle Losekoot a Miloše Říhy.

Adélis:

Už při zhlédnutí obálky začíná dumat o tom, jak je myšlena šipka mezi jmény autorů s hláškou „nespí spolu“. Jak jako nespí? Jakože jsou kámoši a věří na přátelství mezi mužem a ženou? Nebo jsou spolu tak dlouho, že spalující žár už vyhasnul? Či se snad jedná o moderní, asexuální pár, kde je kocour v troubě zakázaná kratochvíle? Otázky, samé otázky a to jsem ještě nezačala číst!

Rozečítám se a zjišťuju, že platí stará známá pravda, které věřím už několik let, a to že ženy (když na to dojde) umí být vtipnější než muži. Zatímco Miloš se v některých pasážích snaží být až podezřele existenciální, nebo vážný, psát s řádnou hloubkou, tak Michelle má na párku, pardon na broskvičce ( abych byla genderově korektní) a tak nějak si dělá z celého ženského pokolení prdel. A to se mi líbí. Nedá se říct, že by pro mě byla kniha třeskutě vtipná a při čtení bych hýkala a plácala se do kolen (což klasicky při smíchu u vlastních „vtipů“ dělám), nebo dělala takové to pff povzduchnutí, kdy se vám chce smát na veřejnosti, ale nechcete, aby si o vás lidé mysleli, že jste retardovaní. Nicméně se mi asi patnáctkrát chtělo při čtení nahlas vykřiknout „ježiš, to je úplně jak já, ale úplně“. Přirovnala bych to k reakci, kdy si čtete horoskopy, které tvrdí, jak jste divoké a nespoutané znamení, pozitiva až na půdu, a vám nezbyde nic jiného, než prohlásit, že to je fakt tutovka, jak to sedí.

Kniha je rozdělená na asi 100 etap, jimiž si postupně obě pohlaví v životě prochází, nechybí naše velmi oblíbená etapa Menstruace, která už zažehla nejeden oheň a nejednu hádku, ale to hormony, my nic. Velmi podstatná je kapitola a o emanticipaci žen, ale jak znám Blánž, tak se k ní rozepíše ona :D. Hodně povedené jsou i ilustrace, které někdy řeknou více než tisíc slov.

Suma sumárum skvělá oddechovka, ale trošku mě, jako hluboce smýšlející intelektuálku trápí, že tam nebyly matematické vzorečky, nebo chemické tabulky, nebo tak něco. Abych se cítila obohacena. Jak uran.

Blanička:
Knihu jsme dostaly s Adél přesně v období, kdy jsem mojí oblíbenou zábavu „manhunt“ věšela na hřebík a randíčkovala s jedním samcem hezky pravidelně, monogamie lvl žena v domácnosti.
Čili načasovanější než atomový hodinky a s každou novou situací jsem jen s úsměvem pozorovala, jak některé popisy z knihy sednou jak prdel na hrnec, kolik naprosto identických vět se sešlo a co tím chtěl básník borec vlastně říci.

Jelikož mám poslední dobou plnej kýbl všech vědeckých i pseudovědeckých literatur, které musím nebo bych alespoň měla si přečíst, ve chvíli, kdy potřebuju oddych nastávají tři varianty: scrolluju facebookem rychlostí meteleskublesku, koukám na náročný seriálu typu American Dad, Family Guy nebo New Girl a pokud chci být alespoň trochu intelektuální (lol) a vypnout od internetů, čtu.
Bábovky, Kafe a cigárko nebo právě Bez jablka. Nepotřebuji k tomu znalost organické chemie, jak se derivuje, kdy byly napoleonské války, nebo základy francouzštiny. K (bez) jablku stačí jedny brýle na čtení, pohodlně se zavrtat do peřin, pobavit se nad neštěstím ostatních, přemýšlet, jestli někdy nastane situace obdobná, nebo naopak na pár vteřin si zakrýt oči a zavzpomínat na trapnou situaci popsanou v některé z kapitol. A než se nadějete.. za dvě hodiny máte knihu přečtenou a v duchu nadáváte a)MM duu, že kniha nemá alespoň petstotisíc stran b) sobě, že neznáte svoji míru a slupnete knihu jak belgickou pralinku jen to fikne.

Jak popisuje Adél, uplně maximálně se mi líbí styl Michelle, má každou kapitolu naprosto na párku a i když Miloš samozřejmě taky pobavil, nevím, jestli je to nějaká vagigi-power nebo prostě jen fakt, že tohle párkové psaní s Adél praktikujeme též, ale na její část jsem se vždy těšila o chlup více.

V závěru bych jen chtěla vyšvihnout kapitolu Rozchod, kterou si teď, po pár měsících od prvního čtení, projíždím znovu a náramně se bavím, jak některé porozchodové fáze od Michelle hezky vyšly:
– Zablokujeme ho na facebooku odebrání z přátel taky bereme,  žejo.
Brečíme a zíráme do zdi splněno
Zařekneme se, že chlapy už nikdy nechceme ani vidět tak zas tak radikální bych k samečkům nebyla
– Vyprávění o rozchodu zjednodušíme na tezi, že chlapi se prostě bojí silných žen s názorem 
neasi
– Změníme účes (zpravidla na ten, který se mu nelíbil)
bylo v plánu, dokonce i termín u kadeřnice 
– Vyspíme se s někým v baru, abychom udělaly oficiální tečku za svým obdobím monogamie
no, do baru nechodím.. 
– Vykřikujeme hodně věcí o nezávislosti a emancipaci
24/7 365dní v roce i ze spánku
– Kupujeme sexy spodní prádlo jsou slevy, to prostě musíš.
Začneme cvičit, hubnout, vybíráme nový koníček nezačínáme, pokračujeme

Za mě 10/10, odreagovalo epesně!

About author

Related articles

2 komentáře

  1. Já sice normálně vyhledávám spíše knížky s dějem a příběhem, ale jak tak o Jablku všude čtu, láká mě čím dál víc.
    Jo a já jsem se po rozchodu nechala o dost ostříhat. A začala s crossfitem. A je ze mě teď silná a nezávislá žena. Takže na tom asi něco bude. 😀

Leave a Comment