Only an administrator can add new users.

Antitalent

Antitalent

Hořká pravda Z deníčku Adélky 2 komentáře by

S talentem se můžete narodit. Logicky, s antitalentem taky. Já jako nechci machrovat, ale mezi antitalenty mám pevné postavení. A že to chtělo krev, pot a hlavně slzy, abych si to svoje místo v černé díře vybojovala.

Mám před sobotními závody (v době dopsání článku už po nich), a tudíž nejlepší čas na to rekapitulovat, připomenout si, co mi nešlo.

  1. Zvládla jsem ukočírovat žebro
  2. Zvládla jsem se nepřidusit činkou a nevyrazit si zuby
  3. Zvládla jsem psát minimum statusů na téma já a vzpírání a osobáky a tak
  4. To je všechno

Všem to jde, všichni se zlepšujou, talenti od přirození, ale já jsem si zvolila daleko složitější cestu. Páč mám ráda překážky, samozřejmě. Vzpírat, když je všechno sluníčkové a ze žiraf se dojí Skittles, totiž umí každý. A řeči o tom, jak je vzpírání přirozený pohyb těla, beru jako provokaci.

Trh je královská disciplína. Nepřesnosti se neodpouští. Nestačí jen naprcnout činku (to se mi lehce říká), ale musí se natáhnutím ukočírovat její další pohyb. Mistr teoretik. A jak můžete vidět na videu, královské disciplíny mi jdou.

(Ten smích v pozadí u druhého failu je Orság s Kučerou, dva nejroztomilejší vzpěrači, co jsem kdy poznala, anebo taky ne.)

Co se týče nadhozu, tam už to takový děs není. Jo, pořád jsem při něm tragická a padám pod činku jak staré jabko a skáču jak baletka (Hansleyho frazeologie), ale nepovedená technika a nepřesnost se dá jakžtakž napravit. Někdy, ehm.

No, a včera jsem teda měla první závody. A zcela nečekaně a překvapivě jsem vyhrála ve své váhové kategorii, uhuhuuu. Byla jsem tam jediná. Ale ačkoliv se to zdá jako ta nejtrivialnější věc na světě, vyhrát, když jste v kategorii jediní, je dost náročné. Ta očekávání, tlak médií a okolí … Ehm. Jsem hysterka a nervák. Výsledek jsem obrečela s kinder mléčný řez v posteli. I když vypadám jako zcela vyrovnaný člověk #takurčitě , u vzpírání nečekaně často propukám v brečovztek, tedy směs vzteku a breku, který se snažím skrýt, ale jsem na sebe tak nasraná, že to pozná i borec na vrátnici.

Asi se někteří ptáte, proč se na to jako nevykašlu, když jsem u toho tak tragická, a radši se nevěnuju psaní statusů o tom, co si myslím o trendu v soutěži bikin v roce 2016. Protože vzdát to je moc jednoduché. A i přes všechny ty splíny je to momentálně jedna z věcí, která mě naplňuje a dělá šťastnou, hlavně prosím tě nebreč. 

P.S. No, každopádně jsem zjistila, že vzpěračky jsou z 90 % hodně čičinky, takže kecy o tom, jaké jsou to skříně, jsou fakt jen kecy.

 

About author

Related articles

2 komentáře

Leave a Comment

Napsat komentář