Only an administrator can add new users.

Zbavuju se špíčků – další IIFYM(love)story

Zbavuju se špíčků – další IIFYM(love)story

Strava Z deníčku Blaničky 5 komentářů by

Tak bobánci.

Už jsem to psala před pár týdny, skončilo mi období plné čokoládiček, zmrzlinek a setů sushi, a i když alespoň se slzami v očích můžu říct, že konečně nemám lentilky pod kobercema a ponožky si nekupuji proto, abych měla vršek čím vycpat, jinde se začal hromadit tuk nepotřebný a já neoblíknu půlku šatníku.
Jsem přece jen student, aneb aint nobody got money for dat!, takže místo radikální obnovy skříně  jsem se rozhodla pro variantu druhou, aneb totální lol odtučnění.

Takže z intuitivních prázdnin jsem se vrátila zpátky k makroživinám, místo levé ruky mám kuchyňskou váhu a místo počítání diferenciálních rovnic počítám BST tak, aby vyšly do eňaňuňa přesně obtížnost s výše daným matematickým přirovnáním občas velice podobná

Začala jsem na krásných těžkotonážních 57 kg, teď už si to hapruju někde mezi 55 a 55,5.
Makra jsem nejdřív měla každý den rozdělená do 2070 kcal, s jedním cca 2500kcal refeedem, teď jsem přes týden 200kcal ubrala a refeedy zařazuji dle potřeby kolem 2500-3000 kcal (někdy 1x týdně, někdy 1x za 10-14 dní) – v závislosti na únavě, kvalitě spánku apod.
Čísla se zase zvýší až budu jednou v budoucnu zase zpátky v klasických trénincích, ale teď, když druhý měsíc jen tak šolichám kozy a občas opatrně dřepnu, není můj výdej bůhvíjak závratný. V porovnání s 4h vysílením vzpěračského tréninku rozhodně ne.

Ale teď k hlavnímu důvodu proč vlastně tenhle článek píšu.
ZMĚNY OD PŘEDCHOZÍ „REDUKCE“:

  • Taky jednou jsem se rozhodla z vlastní iniciativy, a ne kvůli soutěžnímu deadlinu. Nemám za zadkem žádnou váhovou kategorii, takže mě nijak netrápí, když váha si týden a půl tvrdohlavě stojí, i když já se cítím menší a centimetry to i potvrzují.
    Jako samozřejmě, kdybych měla už na váze 52 (lol), byly by to sluníčka kytičky jednorožci, ale pokud bych vypadala jak rozteklý pudink, i kdybych si napsala číslo třeba na čelo, pořád by mi to bylo k hovnu.
    I psychicky to beru jako úlevu protože předtím, když jsem viděla jak graf nejde podle plánu a soutěž je předemnou cobydup, orosilo se čelíčko a já se kvůli tomu zbytečně stresovala.
  • Těžké odhadování , aneb 2 měsíce intuitivního jedení mi zase potvrdilo to, že odhadovat jde všechno. A jestli se seknu o pár maker nad nebo pod.. Čert to vem. Takže rodinné obědy, lustrování pražských hipsterských kaváren a oslavy kamarádů jsou pořád na týdenním pořádku bez sebemenších problémů.
  • Kalorie. Nelpím tolik na makrech jako takových (i když protein si samozřejmě snažím držet na nějakých hodnotách, protože gainz), ale spíš aby to vyšlo energeticky. Jestli budu mít o 50S víc a tuků zase méně  mi nijak progress nezhatí a je to daleko pohodlnější než v 10 večer utíkat k Vietnamcovi pro rýžové chlebíčky, protože tuky došly a sacharidů mi zbývá jak pro africkou vesničku.
  • Cider. Piju pořád. #alkoholikgainz
  • Nekrabičkuju a taky jednou do školy nosím to co mám. Aneb jak prvotřídní šprtka všechny skripta a cvičebnice, protože mi 90% baťohu nespotřebují krabičky, které jsou těžké jak sviňa a které tak nesnáším po večerech umývat. Navíc, jelikož tak hrozně miluju jídlo pokaždé, když jsem měla hotovou ultrahealthy pecku v baťohu, už jsem ho prostě kurde chtěla sníst. Takže mé 4chodové menu často padlo kolem polední pauzy. Po zbytek dne nasraná, že jsem bez jídla, nafouklá, protože to se samozřejmě někam uloží a navíc unavená, protože po energetické náloži si člověk chce dát šlofíka vždycky. VŽDYCKY. Takže teď, když v tašce nic nemám, na jídlo vůbec nemyslím a když mám hlad, koupím si něco v menze nebo v obchodě u školy. A nejsem spací. Neříkám, že je vždycky můj výběr ideální, ale co do mikronukrientů a vitaminů nenajím ve škole, to večer vynahradím velkým salátem.
  • Fastím, aniž bych to plánovala. Že jsem občas ráno (6:30) šla do práce nenajedená a jedla až kolem 7-8, bylo o prázdninách docela zvykem. Teď se to ale neustále posouvá dál a dál a poslední dobou se z 7-8 stává 10-13, jelikož při cestování (35min) do školy na jogurt s musli prostě nemyslíte, o hodinách chcete dávat pozor (!!no nene!!), takže si vystačíte s kávou a najíte se až o první pauze. Jak jsem řekla v bodu předchozím, alespoň nejsem unavená. Na odpoledním tréninku mě nic netlačí a na večer mi potom zůstávají i tisícové hody. A dobře se mi potom spí. Sluníčko kytičky.
  • Tuky>Sacharidy – i když možná lépe regeneruji po sacharidech, valnou část jsem nahradila tuky (valnou, rozuměj cca 50), jelikož se po jejich snědení necítím jak picnutá palicí (čti zralá na spánek) a navíc věci, které ve škole koupím jsou často na tuky hojné. Pokud teda nechci suchý rohlík a to já jsem zase holka zmlsaná. A s 45g tuku na den prostě moc srandy neuděláte, takže bylo třeba zakročit a učinit oběti. Z proteinu ne, protože kdo by si chtěl šahat na těžce vydřené svaly, tak holt muselo pryč část rýže, kaše a popkornu. #worthit
  • Objem už nedělá dojem, což ale souvisí i s výše zmíněným krabičkováním i únavou. Už se nesnažím si vybírat co nejobjemnější jídla a preferuji spíš menší, ale s větším chuťovým požitkem čekuládky , takže cuketová ovesná, cuketová pizza, cuketové všechno už není na denním pořádku. Večer to je jiná! Večer si zeleninové hody dopřeju, ale přes den.. Nah.
  • Refeed, aneb blíž k nějakému mému protokolu který vlastně ani neexistuje . Předtím jsem ho šíleně plánovala dopředu, strašně moc si hlídala poměry sacharidů a tuků, co vlastně budu jíst… Teď spíš poslouchám, co říká tělo. Když mám před menstruací chápete, pánové, refeedy jsou potřeba psychicky i fyzicky víc, než když je samička v říji a na jídlo vlastně tolik ani nemá chuť. Ale na neco jinyho jo, ty dobytku Taky je občas rodinná oslava, kdy máte před sebou marcipánový dort NOOOOOOOOOMNOMNOMNOM, čtyři různé hlavní chody a to prostě makra hodíte do koše a tu kachnu, kuře na paprice a hovězí na houbách si s tím knedlíkem dáte. A pak to nazvete refeedem, protože jste prostě chytří jak rádio
    U mě si tělo říká o refeed totální únavou celého těla, ale zároveň strašně nekvalitním spánkem. Probouzením několikrát v noci, spánek co trvá i tak třeba jen 4-5h a přes den naprostým vyčerpáním. V tu chvíli neřeším, jestli jsem měla předchozí refeed před 5 dny nebo před 2 týdny.
    Snažím se tuky držet tak nějak do 90-100g a sacharidy přes 300. Cca. Nebo si prostě dám, na co mám chuť, a spím zase jako miminko. No big deal.

    14374172_1791461354469877_3322252697758859264_n-tile

Suma sumárumtahle redukce je zatím asi uplně nejpoklidnější, co jsem doposud měla. První čtyři týdny uběhly jako voda, na rozdíl od minule mě nestresuje, že mám méně kcal než před pár týdny (snížení z 1950 na 1900? pomooc!), nejsem závislá na váze a snažím se vždycky věci naplánovat tak, aby vlastně z mých přátel ani nikdo nepostřehl, že se nějakými čísly držím nebo omezuji.

PS. A jestli chcete být taky shredded as fuck na léto 2017, mám zase pár volných míst na IIFYM/trojboj koučink. Útok na Miss plavkové sezóny je jasný!

Uf!
Papík <3

B.

About author

Related articles

5 komentářů

  1. Ty tvoje prispevky jsou uplne super… a ten styl, kterym to pises je tak prirozene uzasnej .. 🙂

    Tak ja nevim, jedu posledni dobou podle kalorickych tabulek a v podstate jsem si to nechala nastavit podle toho jejich algoritmu, ci co to je a kdyz vidim tu tvoji vahu a ty tvoje hodnoty, tak jim asi malo :O Nezvedam rozhodne takovy vahy, ale ve fitku jsem 4-5x tydne, cardio vidim tak z rychliku … tak nevim, jak prijit na ty spravny cisla…

    • Jee děkuju moc 🙂

      No jídla se určitě neboj. Já tedkon používám prakticky jen vršek a stejně jím dost. Pomalu přidávej a sleduj váhu kam se posouvá 🙂

  2. Moc pěkný článek s opět super poznámkami 😀
    Chtěla jsem se zeptat ohledně bodu „Objem už nedělá dojem“ – procházím PPP (2 roky MA, teď 1,5 roku ZP), snažím se najet znovu na lepší, rozumnou cestu aka strava 5x denně, počítat si BST etc. ale po nejhorším žroucím období mám problém s tím, že po normálně velkých porcích (jako spolužáci nebo rodiče) mám stále hlad, málokdy se najím do syta, po chvíli mi začne kručet v břiše (chápu to jako roztažený žaludek). Ty změnu z objemnější stravy na méně objemnou nepociťuješ? Případně, jestli bys měla nějaký nápad jak tyto reakce zmírnit? Děkuji moc za odpověď, už jsem ze sebe dost zoufalá, jelikož jídlo beru jako základ, a už u něj stojí kámen úrazu.

    • Ahoj Domčo,

      Doma se ráda nacpu kilovým salátem, ale jak jsem v knihovně nebo ve škole tak čím nafouklejší z jídla jsem, tím je to pro mě nepříjemnější. Hlad nepociťuju vůbec, protože to co sním je energeticky dost náročné.
      Spíš si myslím že bude problém, že jíš málo celkově, takže tělo hned přijaté jídlo využije a jedlo by víc, na pořádnou funkci a regeneraci. To s PPP často souvisí 😉

Leave a Comment