Only an administrator can add new users.

Jídlo je bffíčko

Jídlo je bffíčko

Strava Z deníčku Adélky 3 komentáře by

b274d7a535a32d6b1ab8bdc0c1a55015

Ale na FB si to nedáš…

Protože fejsíčko tu funkci nemá, samozřejmě. O jídle se všichni strašně rádi baví a úplně nejraději v těch chvílích, kdy ti nezbyde nic jiného než slintat, páč jsi třeba zrovna na tréninku, že. A navíc tě doma nečeká burger s dvojitým hovězím nebo all you can eat sushi, servírované na těle sexy Japonky (nebo Japonce, jestli teda existujou #neviemuš), ale potréninkové jídlo aka nukleární počty bílkovin, sacharidů, tuků, pakliže to hrotíš. Pokud to nehrotíš a jsi jako já, tak si zkontroluješ, kolik ti zbývá maker a pošleš tam něco klííín (jako ne, že bych já někomu poslala svůj klín,to zase prrr), co naférovku zaplácáš třeba kinderbuenem, nebo zmrzlinou nebo slaninou. A nebo na to jdeš od lesa a po tréninku spaseš, co se do tebe vejde a vůbec neřešíš. Druhý den se kolotoč opakuje, zase si s kamarády povídáte o jídle a kde a co a za kolik jste dobrého snědli. No a pak se dozvíte, že ta holka, která vždycky tak ráda fotila donuty a cheaty z KFC je anorektička. Nebo bulimička. Nebo trpí záchvatovitým přejídáním. Nebo ortorexií.

(Pozn. Věděli jste, že existuje i drunkorexie, kdy lidi raději nejí, aby si nechávali kalorie na to, aby se mohli nadrat jak dráteníci? Já ne, teda teď už jo #chodícistudnicemoudrosti)

friends-who-buy-you-food-are-friends-life-funny-food-meme-image

No jo, ale když všichni jsou s jídlem tak strašně v pohodě a jídlo je nejlepší kámoš, tak proč existuje tolik druhů poruch příjmu potravy? Že by pozér?

Žijeme v době (ježiši, to zní tak strašně chytře), kdy je IN být dokonalý ve všech stránkách života, mít hodně kamarádů, hodně koníčků, hodně followerů na Instagramu  a žádné problémy. Protože vaty nemívají problémy a slabosti. Je na každém z nás, jak se s tím popasujeme (někdo se smíří s tím, že mu přibývají 3 sledující na Insta za týden (ehm, třeba já), a někdo je z toho nešťastný a začne všechny sledovat, aby jej taky sledovali, a pak je přestane sledovat, protože marketingová strategie). Nejlepší metodou je mít na párku a nerovnávat se s ostatními (teď trošku kecám, já jsem třeba minulý týden sledovala ženskou ligu ve vzpírání a dost jsem se srovnávala). Zvlášť citlivé je v tomhle ohledu přijmutí vlastního těla. Páč na Internetech je tolik topových kočiček, že si normální holka se striema přece nikdy nemůže najít samečka a nedejbože někoho fyzicky přitahovat. Děláme všechno tak, abychom se těm dokonalým čičinkám přiblížily a v první řadě si zapomeneme koupit profesionální verzi fotošopu. A na tom to všechno stojí a padá. Jíme méně a méně, jedna bikina totiž taky jí jen 88 g sacharidů a je vysekaná na hadry, a to přece chceš.  A když nechceš, tak jsi divná, všichni přece touží po dokonalosti. Lehce se tak dostaneme do začarovaného kruhu, ze kterého pomůže odborník, nebo vlastní uvědomění, anebo moje články.

Veřejně přece nemůžeš přiznat, že to, co jste za poslední týden snědli, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky, případně by se to nedalo spočítat vůbec a máte platinové členství na damejidlo.cz. Ale pořád se tváříš, že je všechno v pohodě, sdílíš vtipné meme s tématikou jídla se zvoláním: „jéhee, to na mě úplně sedí“. A se zármutkem v očích si jdeš pro nášup nakrájené okurky.

3543928

A jaký přístup volím já, když jsem tak moudrá a účtuju si za jedno sezení s #Adélživotníkoučka pětičento (respektive účtovala bych, ale ještě nikdo sezení nechtěl)? Beru jídlo jako prostředek k tomu, abych mohla fungovat na petstoprocent #matematik.  Ne, kecám, stačí mi, aby to bylo stoprocentní. Vím, že když se špatně, málo, moc najím, tak se cítím odulá, nafouklá, slabá. A to nepotřebuju. Mám z jídla radost, a proto má jídlo radost ze mě (myslím, že tohle bude hit na stránce Motivační citáty pro každý den a Strážce koruny a meče). A proč si teda počítám kalorie, když jsem tak strašně v klidesu? No, když je nepočítám, tak se podhodnocuju, a pak mi nemají z čeho růst gainz. Nepotřebuju na selfíčkách vypadat top hot (no, možná je proto raději nefotím), jelikož realita potom stejně člověka dostihne. Jistě že mám taky záchvěvy toho, jako kdo bych chtěla vypadat a začnu se srovnávat s vyžehlenýma princeznama na netu, naštěstí je to rychle pryč. Jediný důvod, proč si snažím jakžtakž hlídat váhu, je váhová kategorie (být totiž ve vzpírání 75+ rovná se závodit s menšíma řízkama, co si váš výkon dávají jako zahřívací sérku). No a taky z toho důvodu, kdyby se se mnou náhodou někdo chtěl vyfotit na ulici, tak abych nevypadala, že ho chci sníst i s chlebníkem.

desktop20

Z fleku do Muscle&Fitness. Na titulku.

desktop21

No a tohle přidat do skupiny 30denní výzva, tak po mně hodí nejen svoje rýžové chlebíčky, ale 3 členové dostanou infarkt a 1 rakovinu tlustého střeva.

P.S. Je nějaké téma, o kterém byste uvítali článek? Abych si to jakože nepsala jen pro sebe a pro mamku, ale i pro vás.

P.S.2. Ne, článek o tom, jak nosit posilovací korzety nebude.

P.S.3. A o tom, jak se na fotkách vytočit, abyste místo 72 kilo vypadali na 71 taky ne, páč by to stejně nikdo nečetl, protože ke 72 kilům se ti veřejně nikdo nepřizná, je to totiž jako přiznat, že nakupuješ v Albertu – společenská sebevražda. 

 

 

About author

Related articles

3 komentáře

  1. Super napsano 🙂 vzdycky kdyz se me zmocni nejaka panika, tak si vzpomenu, ze jako mala jsem tohle nikdy neresila a byla jsem i tak zdrava jako ripa a nevazila sto kilo..
    Urcite by mi nevadily ukazky nejakych workoutu nebo treba i jak se udrzet ve forme i mimo posilku, protoze ted v cizine mo nezbyva nic jineho nez behat nebo si pustit nejake to video 🙂

Leave a Comment