Only an administrator can add new users.

Petstotisíc vět, co mě serou (a nejen v dietě)

Petstotisíc vět, co mě serou (a nejen v dietě)

Hořká pravda 1 comment by
Z nálad posledních článků včetně nadpisu tohoto bych se ani nedivila, kdybyste si mě v reálu představovali jako malého nasraného trpaslíka, chroupající okurku a při rozšoupnutí potichu v šatně s hanbou olizující vnější stranu sklenice od arašídového másla obal rulezzz.
 

Pravda je ale taková, že od cheatu z minulého týdne, kdy jsem sežrala matku i otce s trakařem (ba ne.. leda že by matka byla trioláda a otec kebab.. nejsou.), jsou zase mé oblíbené sluníčko kytičky a pokud pomineme moment Pilátové (ano, tak se jmenuju, nejsem černá kronika, nešklebím se a rozhodně nekejvám hlavou) sedící za volantem, kdy se z roztomilé blondýnky ne, ta barva se mě prostě nikdy nepustí  stane buran se slovníkem horším než dlaždič a chvíli, kdy tahám těžkou činku a řvu hůř než matka při porodu, úsměvy házím od ucha k uchu jedna báseň.

A to i když mi někdo položí otázky, u kterých bych nejradši vyletěla z kůže, párkrát dotyčného propleskla a v poklidu a s úlevou se zase vrátila na své pole působiště. Sklopím oči, pousměju se, v duchu si řeknu svůj názor a všechno v pořádku.

A protože se z fitblogísku stal můj veřejný plkač, co jiného vás může dnes čekat, než zrekapitulování většiny ideálně všech, ale na to mám palici děravou zle těch dotazů, co mi ostatní pokládají.

  • Ty jo, už jenom dvě a půl kila? To máš hned prosimtě, já to dám tak za týden, ani ne. Tuhle větu slyším za a)od stokilových foreverbulking chlapáků, kterým stačí si místo dvou kil rýže dát za den jen jednu, za b)od ektomorfů, kteří jedí za půlku Afriky a stejně mají nožičky jako párátka, za c) od žen, které buď pořádnou dietu nikdy nedržely, nebo je řeší nárazově „týdenní detoxikační smoothie dietou“. OMG. Kdyby to bylo tak easy, tak se s tím asi neprdim 25týdnů, nevážím si každou nudli. Tady nejde jen o to, zhubnout. Tady je potřeba zhubnout maximum tuku s tím, že síla půjde stále nahoru. A to až taková prdel není, a už vůbec to není o javorové dietě, kterou doporučuje Beyonce i když je teda jinak boží až na půdu
  • Ale prosimtě, ty to nepotřebuješ. Dík. Ale o to mi teď nejde.
  • Na váhu ale nemůžeš koukat! Dívej se na ten progress! Už jsem to psala minule. Jasně, já progress vidím, jsem happy jak dva grepy, ale pokud navážím o půl kila víc, než je v pravidlech dáno, rozhodčího asi nepoplácám po rameni a neřeknu mu ,,Kámo, ale tak mrkni na ten progress!“
  • To vážíš tak málo? Já mám víc a vypadám stejně. Ale nemyslím to zle, neboj. Jasně. Takže mi v jednu chvíli řekneš, že vypadám jako hrošice, zpochybníš čísla, která zveřejním, ujistíš se, že vypadáš stejně/ne li líp, ALE VLASTNĚ to myslíš jen a jen pro moje dobro. Zlatíčko!
 
  • A nestačí ti jít do vyšší kategorie? Nestačí. Za prvé jsem nebyla s 53kg spokojená se svou vizáží, za druhé vím, že teď o prázdninách mám kromě práce jen další práci a ne stresy ze školy, takže na hubnutí ideální (příprava jídla se zvládá, občas si zchrupnu přes den, tréninky od 10ráno největší pecka co může bejt) a díky soutěži mám navíc pochopení všude, kam se vrtnu. I u babičky, a všichni moc dobře víte, jaká oběť to pro ní musí být. A taky je to výzva, a výzvy Blanička ráda!

 

  • Ale notak, jedno jídlo ti nic přece neudělá! Třeba taky ne. Ale pokud na něm nemůžu oči nechat, nedělají se mi mžitky před očima a nekoušu si nervozitou nehty, proč se jím cpát? Mám nějaký cíl a dokud mi není zle, jako třeba minulý týden, ustoupit nehodlám, pardon.
  • Neublížíš si? Můžu, ale teoreticky si člověk může ublížit když jde na záchod, když jde běhat, když řídí autem, nebo když si čistí uši.
  • Ale jo, hezký čísla, na holku. Prosim? Hezký čísla na holku? Jasně, neřikám, že jsem připravena zlomit světový rekord, ale na holku? A ještě lepší, když mi to řekne člověk, co má podle wilksova přepočtu, nebo prostě klasickýho přepočtu maximálka dělená vahou menší číslo než já. No dobře, tak vážíš chlapče 85kg a mrtvolu máš 140. Tak to gratuluju, bravo atakdále. Ale to, že jsem teď zvedla 100kg, čili sebe krát dva, to je na poplácání ramínka, protože na holku to neni špatný. Z toho by se jeden zvenc.
  • To ti to jako chutná? Ne, je to hnusný jak prdel, proto mám blogísek se zdravejma receptama, aka jak si otrávit jezení do konce života. Ježiši. Neřikám, že si občas nedám nějakou tu pizzu, medovníček nebo babiččinu svíčkovou, ale rozhodně nejím nic, co by mi nechutnalo. A dělám si to ráda a o to víc mě baví, když je toho hodně za málo kalorií ( #IIFYMDIETPROBZZ)
  • Ale dyť nemusíš jíst zdravě ne, to vycvičíš. A co když chci? To je to jako něco hroznýho? Věžení? Je to tak těžko pochopitelný? Co když mě k tomu nikdo nenutí, co když si to užívám? NENE!
  • Aha, a to toho moc nesníš, ne? Můj současný narvaný pupík, který pohltil necelé kilo těstovinového salátu říká opak. Klidně s ním porozprávěj.
  • Ježiš, takovou porci bych nesnědla. Ideálně vyřknuté po větě, že jím málo. Jak pěst na oko.
  • Proč už nepřidáváš tolik receptů? Tohle je věta ze slabšího soudku, ale patří sem též. Na jednu stranu se trochu stydím, na stranu druhou se moje fantazie, napojená na současná makra rovná zhruba tak představivosti židle (klasické hnědé nebo černé židle, se čtyřma nohama, ještě k tomu bez opěrátek), hlásám heslo „kam nemůžou makra, tam se hrabe cuketa“, v tomto počasí bych nechtěla vidět zapnutou troubu ani ve videu na youtube a počet mých hodin strávených doma, pokud nepočítám spánek, se rovná od dvou do čtyř, jelikož hapruji mezi prací, a pozor, prací.
…se čtvrt kilem cukety a 200g meruněk ten plivanec kaše vypadá docela jako energetická nálož. Ale jenom docela.
A poslední, absolutně nesouvisející s mojí dietou, ale do tohoto článku rozhodně patřící
  • Taky plánuju jít do bikin. Ideálně, když dotyčná jde do posilovny po druhé, se zkušeností nulanula nic. Ale svůj jemný hejt jsem psala již dávno předávno, takže jen v krátkosti: pokud nechcete začít sypat jak kypřící prášek do koláčů, rozhodně to není záležitost na pár měsíců, bez jakýchkoliv předešlých zkušeností
  • Bolej mě spodní záda, koupim si pásek. Jako trenérce se mi protáčí oči, naježí chlupy, naběhnou žíly a orosí čelo. Zrovna včerejší situace, kluk mladší než já (a že to já jsem malý pívo), jel v úterý mrtvý tahy hned se zátěží, technika že by jeden brečel a jemu taky skoro ukáplo a ve středu si pro jistotu, na trénink ramenou a bicáků koupil pásek, protože mu to jeho velice zkušený, ale nijak necertifikovaný trenér i když ne že by to vždycky něco značilo chytře poradil (doslova, ,,Bez pásku do posilovny nepolezeš tyvole, to ti řikám!“.. A od začátku tréninku ho měli oba zapnutý až do konce. Nedivila bych se,kdyby i na závěrečnou sprchu.). Chceš si vyhřeznout plotýnky ve dvaceti? Pecka, neboj se toho! Ale jestli něco v hlavě máš, nos tak maximálně pásek do kalhot, prosimtě.
to si zalouží meme hned dvakrát!
  • Jojo, začala jsem dietu, prosimtě. Sacharidový vlny, třetí den jsem na nule. Zase nějakej perfektní jídelníček „ukrutně na míru“ od ještě perfektního trenéra. A se čtyřmi gramy bílkovin na kilo! Jak psala v skvělém hejtu ještě lepší Zuz nebo fejsbukový příspěvek od Filipa, jakoby se bez tohohle mučení, hladu, tisíc hodin kardia a proteinových prdísků zhubnout nedalo.. Ale to by bylo na další článek plný mráčků a blesků.

..a těch už by pro dnešek přece jen stačilo.

Takže tohle všechno jsem měla na srdíčku.
Sluníčko kytičky ale už s tim jdi do prdele prosimtě, chce to něco novýho, já jdu pro změnu do práce,
B.

About author

Related articles

1 Comment

Leave a Comment